reklama

Už nikdy nebudu pít!!!

Zase je to tu - sliby chyby, ale tentokrát už je to doopravdy, slibuju...

Písmo: A- | A+
Diskusia  (4)
Obrázok blogu




Každý to moc dobře znáte (a ti, kdo neznají jen tiše závidí - teda obráceně - těm co to neznají, tiše závidím) - vypijete, zapaříte, ztrapníte (sebe a možná i jiné, někdy už je možná lepší si nic nepamatovat...)

Pár hodin na to se pokoušíte zavraždit budík, který se vás ráno snaží přesvědčit že opravdu už není jen něco málo po púlnoci a měli byste vstávat do dalšího produktivního dne.
Jenže dneska to prostě šlo nějak ztežka. Předchozí den jsme strávili ve skotské hospůdce jen pár hodin, ale na cestě zpátky jsem dostal ten super nápad vyndat fotbalový míč a rozdat si to dva-na-dva. Po dvaceti minutách už se o mne pokoušela srdeční příhoda (nebo dvě), neb už stárnu a lenivím a kondice se někam vytratila a ja ji ted' nemůžu nikde najít...

Takže čtvrtek ráno už byl sám o sobě příběh jak z Nemocnice na kraji města. Do práce jsem se ještě dobelhal, proklínajíc svaly, na které už jsem dávno zapoměl že existují. Cestovaní z bytu do bytu autem docela ušlo a až na jedno třetí patro to nebylo zase tak hrozný.

Večer jsem sebou prásknul na sedačku a pomalu se odebíral do říše snů, když se můj nový kamarád a spolubydlo Martanek rozhodnul zkontaktovat půlku československé enklávy v Edinburghu a vyrazit do víru velkoměsta.

Dorazil jsem později, takže už jsem nestačil zabránit nevyhnutelnému a Mart'ánek už opět řval jak na lesy, což je neomylná známka toho, že už má vypito. Zaujal jsem tedy postoj hlídače a filozofii bodyguarda na cestu domu, ale nějak se mi to vymklo z rukou, neb později dorazily dvě slovenské spoluobčanky (velmi mladé a milé) a nějak mi unikl fakt, ze v tom shonu mi do krku proniklo 5 až 8 dvojitých vodek...
Na pití jsem nikdy zvyklý nebyl, nejsem a nebudu a tak se to se mnou začalo všechno točit a Mart'ánka jsem hlídal už jenom ve své představivosti.
Kapela s šíleným houslistou v děsně drahý irský hospůdce už to začala balit, znamí které jsem v životě neviděl už se taky rozprchli a tak jsme s našimi dvěmi slovenskými múzami odkráčeli směr domov. Chyba byla jen v tom, ze špatným směrem a kráčeli jen ony, mi se spíš pohybovali střídavě plížením a přískoky. Z nějákýho záhadnýho důvodu jsme museli jít na hrad, kam byl zrovna po půlnoci přístup zakázán, ale protože jedna z frajárek studuje práva, rozhodla se vzít skotský zákaz vstupu jako výzvu k mezinárodní polemice o slovenskych narocích a všechny nas vypustila jako zvěř do zakázaného prostoru.
Všechno jsme přežili bez zranění, pak už si jen pamatuju: "Dobru noc, my už sme doma a vy sa tiez ponáhlajte..."

Dnes ráno jsem vstal z mrtvých (ne moc uspěšně) a navzdory pokusu o vraždu nevinného budíku. V práci jsem dvě hodiny mluvil jak zpomalený film a kolegyni na kolenou uprosil, aby za mne odjezdila ranní povinnosti neb jsem se nehodlal vystavit nebezpečí svého vlastního řízení pod vlivem ještě stále živých nočních můr.

A pointa - už NIKDY NEBUDU PIT, nebot' se pomalu ale jistě blížím věku řádného občana a takovýhle rána už opravdu nemám za potřebí!

Jak dlouho vám takováhle předsevzetí vydržela? Mě vždycky tak půl roku, ale tentokrát si dovolím odhadnout aspon' doživotí...


;-)

Lukas Sejkora

Lukas Sejkora

Bloger 
  • Počet článkov:  11
  •  | 
  • Páči sa:  0x

29, Edinburgh Zoznam autorových rubrík:  The Flower of ScotlandGod save the QueenCzech …somethingsSlovaks and the others

Prémioví blogeri

Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

87 článkov
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu